Mexiko s Mexičanem
Na severu hraničí Mexiko s řekou Río Bravo del Norte se Spojenými státy americkými, na jihu sousedí s Guatemalou a Belize. Východní a západní hranice tvoří oceány – na východě Atlantik (Mexický záliv a Karibské moře), na západě Tichý oceán. Hranice na pevnině měří 3 700 km, délka pobřeží je 9 129 km. Maximální vzdálenost mezi dvěma body v Mexiku vzdušnou čarou je 3 200 km (ze severozápadu na jihovýchod).
Značnou část povrchu zabírá meseta – náhorní plošina, zdvíhající se z rovin pouštních oblastí na severu. Na západě a na východě ji ohraničují horská pásma, táhnoucí se rovnoběžně s pobřežím. Na západě je to Sierra Madre Occidental, na východě Sierra Madre Orientál. Na jihu se tyčí nejvyšší horský masív Mexika Cordillera Neovolcánica, který je sopečného původu. Největší nadmořské výšky zde dosahují vrcholy činných nebo vyhaslých sopek jako Pico de Orizaba (5 699 m), Popocatépetl (5 452 m), Ixtaccíhuatl (5 280 m) a řada dalších. Oblast se vyznačuje živou tektonickou činností a představuje epicentrum většiny četných zemětřesení, zasahujících celé území Mexika. V roce 1985 zničily dvě vlny otřesů střed hlavního města a způsobily smrt více než 3 000 lidí. Na jihu země jsou nižší vysočiny a roviny, na východě se táhne rozsáhlá pobřežní bažinatá nížina s velkými lagunami.
Velkých řek má Mexiko málo a značná část území trpí suchem. Vody největší řeky Rio Grande del Norte napájejí rozsáhlý závlahový systém na dolním toku. Z dalších řek východu patří k nejmohutnějším tok Pánuco, který ústí do Mexického zálivu. Na západě stékají do Tichého oceánu krátké a prudké řeky, které mají pro svůj spád energetický význam. Jedna z nich, Rio Grande del Santiago, protéká největším mexickým jezerem Lago de Chapala. Na jihu je největší řekou Usumacinta, tvořící hranici s Guatemalou.
Obyvatelstvo Mexika a jeho kultura vznikla smíšením dvou hlavních vlivů – původních indiánských a novějších španělských. Mexiko bylo před příchodem Evropanů zemí s rozvinutými indiánskými kulturami, v mnohem převyšujícími úroveň španělských dobyvatelů. Mezi dnešním obyvatelstvem mají převahu španělsky mluvící mestici – míšenci obou ras. Početnou menšinu však tvoří původní indiánské kmeny hovořící svými jazyky. Obyvatelstvo se vyznačuje vysokým přirozeným přírůstkem. Lidnatostí patří země mezi přední v Americe. Na současnou kulturu země dnes kromě tradičních zdrojů silně působí i třetí vliv – severoamerický. Úřední řečí v Mexiku je španělština. Španělsky mluví 90 % mexického obyvatelstva a pro většinu je španělština i mateřským jazykem. Dodnes ale přežívají také různé jazyky domorodé – indiánské, kterými hovoří lidé na venkově, zvláště v odlehlejších oblastech. Mexická španělština se v zásadě příliš neliší od španělštiny evropské, proto není problém se v Mexiku dohovořit. Rozdíly existují hlavně ve slovní zásobě, protože mexická španělština má pro řadu slov i své vlastní výrazy, které se v ostatních zemích nepoužívají. Jde většinou o vliv některého domorodého jazyka.