Mexické sombrero
Sombrero je velmi lehký klobouk se širokou střechou, upletený obvykle z palmových listů. Existuje však i jemnější materiál, vlákna, která v Mexiku nazývají jipijapa a která se zpracovávají v některých mayských vsích na poloostrově Yucatán. Tato vlákna jsou tak jemná, že se s nimi pracuje v přírodních vápencových jeskyních se stálou vlhkostí, která zaručuje dokonalou ohebnost a poddajnost materiálu. Sombrera z jipijapy jsou výhodným zbožím dodávaným na trhy v Peru, Kolumbii a Panamě, jež sama je výrobou klobouků – tzv. panamáků – proslulá.
Upletené klobouky se tvarují podle formy, pak se suší na slunci, případně se jejich povrch zpevňuje klížením. Upoutá na nich vysoké kuželovité dno nebo širokánská lemovaná střecha. Ty první, s kuželovitým dnem, byly charakteristické pro indiánské povstalce, ty druhé, se širokou okrouhlou střechou, pro majitele haciend. Jiné druhy mají dýnko promáčklé a střechu oválnou, podobnější sombrerům kovbojů. Mexické sombrero nemusí být pouze slaměné, na trhu si lze vybrat i pěkné plstěné. Avšak ta tradiční, slaměná, jdou lépe na odbyt. Jsou nezbytnou součástí výbavy každého venkovana, dalo by se říci částí jeho pracovního oděvu a zároveň nutnou ochrannou pomůckou. Opravdu poskytují to, od čeho je jejich název odvozen – stín, a chrání před úpalem. Stejně nutně potřebuje sombrero rolník při práci na poli jako jezdec na koni nebo člověk, který za poledního žáru odpočívá. Sombrero stíní oči a tvář, ale chrání také zátylek. A nejenom před sluncem, ale i před nepříjemnými proudy deště.
Doby sombrera nepominuly, i když jeho tvar podléhá změnám.
